POVÍDKY, KTERÉ SE ZDE OBJEVUJÍ JSOU Z MÉ VLASTNÍ TVORBY! POKUD BY JE NĚKDO CHTĚL NĚKDE UVEŘEJNIT, TAK JEDINĚ S MÝM SOUHLASEM!

ZADEJTE MI NĚJAKÁ SLOVA A JÁ NAPÍŠU DRARRY DRABBLE!

TÉMATA - NAPIŠTE MI NĚJAKÉ! BABIČKA TATÍNEK

Děkuji za každý Váš komentář :)

Arrested 2

19. května 2013 v 15:20 | cincina |  Arrested
Druhý díl od Kristý :)



*ADAM*


,,To je ta stěna až tak zajímavá, že na ni zíráš už dobrých 10 minut?" Pronesl jsem pobaveně a jeden koutek mi vystřelil do pobaveného úsměvu. Ten kluk po mě hodil vyděšený pohled, ani se mu nedivím, byl dost mimo a já jsem přišel tiše jako duch.

,,Klid, nic ti neudělám." Řekl jsem klidně a přešel přes celu k němu. Chtěl jsem si sednout vedle něj na lavici, ale on si okamžitě odsedl o kus dál. Proč by taky ne, když jsem ten, co ho zabásnul že? Raději jsem tedy zůstal stát a opřel jsem se ramenem o zeď.

,,Hele já s tebou přišel něco probrat, tak zkus spolupracovat OK?" Řekl jsem téměř hlasem kárajícího rodiče.

,,A proč bych jako měl s tebou něco probírat?" Ozval se ten kluk. Teď jsem se na něj teprve podíval pořádně. No, byl to tedy kus. Měl dlouhé rovné blond vlasy po ramena, mohl být tak o hlavu nižší než já a měl matně modré oči. Tak jsem se na něho zadíval, že mě z myšlenek vytrhl až jeho hlas.

,,Hele co je?" Zeptal se nahlas a já sebou trhl. Došlo mi, že jsem ze sebe udělal totálního blázna.
Skvěle Adame, skvěle! Cítil jsem, jak pomalu rudnu, odvrátil jsem zrak. Raději jsem se rozhodl říct to, proč jsem vlastně přišel.

,,Hele...já vím..nebo spíš tuším, že ty nebudeš nějakej těžkej zločinec co?"

,,Proč tě to napadá?" Odvrátil zrak a nervózně si skousl piercing ve rtu.

,,No, tak za prvé, na to vůbec nevypadáš..." Sjel jsem ho pohledem od hlavy až k patě, " A za druhé, nějakej zkušenější v tomhle oboru by si všimnul, že má poslední 2 měsíce poldy za zadkem." Řekl jsem s mírným úsměvem na rtech. Zadíval se do země a povzdechl si.

,,A co je ti do toho?" Ohlédl se po mě po chvíli. Ztuhl jsem, opravdu se mi nechtělo říkat mu celou pravdu. Pod jeho pohledem jsem si najednou připadal naprosto průhledný, jakoby všechno ve mně viděl. Ale ne! Nemůžu mu říct něco, o čem ještě sám nejsem pevně přesvědčený.
Sakra...neměl jsem sem vůbec chodit, jo, to ten dement Marshal mě sem dostrkal, ten mi vždycky viděl do hlavy, musel tušit něco i o tomhle.

,,No jen tak, k soudu." Pronesl jsem lhostejně a otočil jsem se směrem ke dveřím. Doslova jsem na zádech cítil jeho pohled. Přidal jsem do kroku a vyšel z cely ven, tohle se teda fakt nepovedlo, až Marshala uvidím, tak ho zabiju!
*JACK*

Jen jsem tam seděl a tupě zíral na dveře, kterými před chvílí ten muž odešel. V hlavě mi vířily stovky myšlenek, ale žádná nedávala smysl. Takže on přijde s úmyslem si o něčem promluvit, ale nakonec nic? A o čem vlastně mluvil? Při jeho přitažlivosti jsem jen s těží vnímal, co říká.

To, že nejsem kriminálník by na mě musel poznat každý, ale že by se o tom potřeboval ujišťovat? Obličej se mi zkrabatil přemýšlením. Normální policista by se o toho, koho zatknul moc nezajímal, ale když přišel tenhle, viděl jsem v jeho očích neskrytý zájem.

V tu chvíli jsem zaslechl na chodbě dva mužské hlasy, jak se o něčem dohadují a jeden z nich byl nepochybně náš zmatený sexy policista. Zaposlouchal jsem se do jejich konverzace, přes ty kamenné stěny a ocelové dveře sem ale doléhal zvuk jen stěží.

,,Bože proč jsi mě sakra nutil tam jít? Vypadal jsem jako pitomec!"

,,Ale prosimtě Adame, za celý ty roky, co s tebou makám tě mám dost přečtenýho. Ty i já víme, že ten kluk není kriminálník, můžeme ho z toho celkem snadno vysekat a ty by ses mohl sebrat a pozvat toho hezouna na rande." Z jeho tónu hlasu jsem vyčetl, že mluví vážně, ale zároveň si Adama dobírá.

,,No já nevím. Myslím že mě nebude mít dvakrát v lásce, když jsme ho zabásli. Dvakrát láskyplně se netvářil."

,,Hele uvidíme, co nám poví a na základě toho se rozhodneme, jak si budem počínat u soudu hm?"

Odvětil ten druhý a začalo se ozývat šramocení klíčů v zámku.

Dveře se otevřely a vešel ten, co mi nasadil pouta tehdy na ulici a za ním pochopitelně Adam, který se snažil tvářit, jakoby se před chvílí vůbec nic nestalo. Ten první se na mě podíval neutrálním výrazem a řekl:

,,Vstávej! Na chvíli půjdeš s námi a všechno si v klidu vyříkáme." Přitom mi pokynul, abych si pospíšil.

Rozhodl jsem se neodporovat, kdyby se tenhle týpek naštval, tak bych skončil asi na dlouhou dobu v nemocnici. Vyšli jsme z cely a mlčky jsme kráčeli až na konec chodby, kde se nacházely další dveře, ovšem normální dřevěné, takže evidentně ne od cely. Adam otevřel dveře a pokynul mi, abych vešel. Uvnitř byly bíle vymalované stěny a uprostřed se nacházel stůl a kolem něj čtyři židle. Sedl jsem si na jednu z nich a ti dva naproti mně.

Autor: Kristý
Betaread: cincina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 arya arya | 20. května 2013 v 16:01 | Reagovat

Super, jen tak dál!:) Líbí se mi, jak ukončuješ kapitoly tak, že člověk chce hned vědět, co je dál 8-)
Jen jednu věc si neodpustím - "No já nevím. Myslím že mě nebude mít dvakrát v lásce, když jsme ho zabásli. Dvakrát láskyplně se netvářil." => "dvakrát v lásce" + "dvakrát láskyplně", chápeš kam tím mířím? Opakování slov je úplně normální,ale příště to chce si to po sobě ještě přečíst a soustředit se na to ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama