POVÍDKY, KTERÉ SE ZDE OBJEVUJÍ JSOU Z MÉ VLASTNÍ TVORBY! POKUD BY JE NĚKDO CHTĚL NĚKDE UVEŘEJNIT, TAK JEDINĚ S MÝM SOUHLASEM!

ZADEJTE MI NĚJAKÁ SLOVA A JÁ NAPÍŠU DRARRY DRABBLE!

TÉMATA - NAPIŠTE MI NĚJAKÉ! BABIČKA TATÍNEK

Děkuji za každý Váš komentář :)

# Pillowtalk 6 │ Sama. Výplata. Odpolední. Třídní sraz.

28. července 2016 v 10:05 | cincina |  ►►PILLOWTALK◄◄
Je čas na další Pillowtalk, protože témata, která s vámi chci probrat, se nasbírala. Jestli máte polštář, tak můžeme jít na to!



Prvním bodem je samota. Jak jistě víte z minulých Pillowtalků, tak se snažím žít. Každý den chci prožít naplno, abych nelitovala letošního léta a celkově celého roku... a hlavně, abych nemusela přemýšlet :) Protože když jsem pryč... buď v práci, s kamarády, nebo kdekoliv jinde, tak nemám čas na svoje... řekněme dark myšlenky. No a to, co tím chci říct, že i když se o tohle všechno snažím, tak se cítím sama. Asi to stále nechápete :D Jak jsem v některých z předešlých Pillowtalků psala, tak si vymýšlím program na každý den, abych měla co dělat. A já mám poslední dobou pocit, že kdybych se o ten svůj program nestarala, tak žádný mít nebudu... jedná se hlavně o programy s mými kamarády :) Protože já jsem většinou ta, která někoho urguje, aby šel se mnou ven, nebo se ptám daného člověka, jestli má čas a tak dále. Vadí mi to. Protože si říkám, že kdybych se třeba neozvala, tak toho člověka by nenapadlo se mě na to zeptat. A nebo jsem paranoidní a něco si namlouvám. Já nevím. Ale když potom jsem s někým venku, tak je mi skvěle a ten člověk mi říká, jak se na mě těšil a že musíme spolu chodit častěji a takové ty řeči, možná to znáte :) A já se potom cítím hrozně sama. Říkám si, že kdybych vypla sociální sítě, tak po mě ani pes neštěkne.

Druhým bodem je výplata, která mi zhruba v polovině července přišla na účet! Měla jsem z toho takovou radost, protože to je moje první výplata :D Ano, já až ve svých dvaceti letech mám první brigádu. Možná, že to je pro někoho pozdě, ale já jsem ráda, že jsem si počkala, protože když slýchávám zkušenosti od svých kamarádů, tak se nepřestávám někdy divit, jak s mladými brigádníky solidně zametají. Jak víte, tak pracuji v knihkupectví a jsem tam velmi spokojená! :) Lepší brigádu jsem si snad ani přát nemohla :) Pokud by vás něco ohledně mé brigády zajímalo, tak bych na to možná mohla napsat samostatný článek! :)

A co se týče práce, tak u ní ještě zůstanu, protože jsem nedávno zjistila, že budu dělat i odpolední :D Původně to nebylo vůbec v plánu, ale nakonec mi to ani nevadí, protože tam chodím strašně moc ráda... akorát to vstávání mě na tom nebaví :D Ale když budu mít odpolední, tak se vyspím! To je velké plus :D A další plus je to, že budu mít program a nemusím se o nic starat!

A posledním tématem je třídní sraz, o kterém jsem psala v deníčkovém článku :) Konal se minulý pátek. Začalo to tím, že ve středu nebo ve čtvrtek mi napsala kamarádka ze základní školy, že se bude konat sraz a že jestli bych přišla. Jako první jsem zjišťovala, kdo tam všechno přijde, protože mí pravidelní čtenáří ví, že na základní školu nemám dobré vzpomínky, protože se mi tam neděly zrovna dvakrát hezké věci. Ale byli tam lidi, se kterýma jsem se bavila a které jsem měla ráda :) Pak mě zajímalo, kdy a kde to bude. Jakmile jsem všechno zjistila, tak jsem o tom začala hodně přemýšlet, jestli mi stojí za to tam vůbec chodit, protože co když se tam stane něco hnusného a já zase spadnu do nějakého toho svého hrozného stavu... řekla jsem jí, že možná. Během večera se mi to ale rozleželo v hlavě a říkala jsem si, že se přece nebudu omezovat kvůli nějakým idiotům, kteří třeba ani vůbec nepřijdou. Tak jsem kamarádce napsala, že přijdu :) V den D jsem se s ní ještě domluvila, že za ní přijedu, takže po práci jsem hodila rychlý oběd, nachystala se a vyrazila k ní domů... byly jsme samy, tak jsme alespoň pořádně pokecaly :) Od ní jsme pak jely do jednoho klubu, který tady u nás máme :) Nakonec jsme byli 4, ale i tak jsme si to moc užili! Pak tedy přišel jeden kluk, kterého jsem z celé třídy nesnášela úplně nejvíc... ale co mě překvapilo bylo to, že se ke mě choval úplně normálně a dokonce se se mnou bavil, i když jsem si občas všimla nějakého jeho pohledu... a já se na něj taky dívala, takže to bylo vzájemné :D Nicméně jsem byla ráda, když potom odešel a my zůstali zase ve čtyřech, protože tak to bylo skvělé! :) Ale i když říkám, jak skvělé to bylo, tak se nemůžu zbavit takového divného pocitu... něco mi tam chybělo. Ano, bavila jsem se, pořádně jsme si všichni promluvili, drbali jsme, smáli se a všechno kolem, ale celou dobu jsem se cítila zvláštně. Jakobych tam nechtěla být, ale zároveň chtěla. Jakože abych měla na páteční večer nějaký program, tak jsem tam šla... abych zaplnila prázdný večer, tak jsem šla na třídní sraz, na který bych asi normálně nešla. Tak nějak to cítím. Ale nakonec nelituji toho, že jsem tam byla, protože to bylo dobré :)

Doufám, že se vám dnešní Pillowtalk líbil a pokud jste dočetli až sem, tak vám moc děkuji a těším se na vaše komentáře! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 28. července 2016 v 12:38 | Reagovat

Taky teď řešíme sraz, ale střední. Od května jsme se neviděli, to je přece hrozné :D

2 Slečna P. Slečna P. | Web | 28. července 2016 v 16:12 | Reagovat

Tyhle články se mi hrozně líbí!
Já nemám moc ráda samotu, ale zase na druhou stranu jsem často ráda, že mám klid, takže je to taky takové sporné. Ať ten sraz vyjde!

3 crazyjull crazyjull | Web | 28. července 2016 v 17:09 | Reagovat

Ten tvůj první odstavec naprosto chápu. Taky to tak často mám.
Já jsem svojí první brigádu měla minulý rok v 15 letech. Pracuji u babičky v účtárně a je to tam super. Dostávám celkem dost peněz, dobře tam se mnou zachází a je tam celkem pohoda. Všechno si můžu dělat svým tempem a všichni jsou velice přátelští.

4 Káčč Káčč | Web | 28. července 2016 v 17:36 | Reagovat

Ten článek je moc pěkný. Já bych na školní sraz z půlky šla a z půlky nešla. :D Ale je dobře, že jste si navzájem pokecali atd.. :-)

5 Lola-J Lola-J | Web | 28. července 2016 v 22:02 | Reagovat

Upřímně to chápu a je dobře, že se snažíš být co nejvíc něčím zaměstnaná, protože to ty myšlenky přecejen trochu oddálí, ale vím, že někdy to uvnitř prostě vře a chce to ven, na povrch a přemýšlet o tom. Doufám, že to bude jen kratší období, které za chvíli přejde. :) Pomohlo mi občas se prostě lépe prospat. A jsem moc ráda, že sis našla takovouhle brigádu, já teda mám už pár let, ale jen takovou příležitostnou, i tak jsem za ni ráda. :)

6 cedor cedor | E-mail | Web | 29. července 2016 v 0:27 | Reagovat

Mě by na třídní sraz ze základky nikdo nedostal ani za milion. Takže tebe obdivuji, že jsi tam šla. Nicméně já bych s tebou rád šel ven, ale to by jsme museli pořešit ty přestupy:D ale myslím, že možná bych to mohl zvládnout :'D uvidime:D..
Jo já byl v práci jen 2x a zatim to nevypada tak, že po třetí pujdu, ale nevadi mi že tam už nepujdu bo ta prace byla težce na pi*u :D. Nelibilo se mi to. Možná by mě bavila práce právě v knihkupectví, ale nevím :D :D... uvidim co všecko bude.

7 S-hejvi S-hejvi | Web | 29. července 2016 v 8:55 | Reagovat

Z první výplaty jsem skákala radostí, teď se mi chce vždy spíše brečet, protože mi nechodí tolik, kolik bych si představovala haha :D

8 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 29. července 2016 v 10:12 | Reagovat

Po pravdě to chápu úplně, taky to tak často mám. Můžu dělat co chci a snažit se sebevíc, ale pořád tam bude ta holka, která se cítí sama.
Je super, že tě práce baví. To byl vždycky můj sen.. mít práci, do které budu chodit s radostí:))
No a k tomu srazu, muselo být fajn vidět po takové době své staré spolužáky, učitě se museli hodně změnit:)
Tak se měj krásně <3

9 Alex Alex | Web | 29. července 2016 v 10:43 | Reagovat

Taky se v poslední době cítím dost sama... V létě jsem se pustila do experimentu, že jsem začala vypínat facebook a zapnula jsem ho třeba jednou za den na chvilku. Lidí, co mi psali, rapidně ubylo a teď už po mě skoro nikdo ani neštěkne... No, na rozpoložení mi to moc nepřidá :) práci v knihkupectví ti závidím ♥ Taky se teď do jednoho snažím dostat, tak jsem zvědavá, jestli to vyjde :D A gratuluji k první výplatě :* Co se srazu týče, já ani nevím, jestli bych šla :D Asi by se tam se mnou nikdo nebavil, takže by mi to spíš ublížilo než fakt, že jsem prostě nešla :D Ale tak aspoň že sis to užila :))

10 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 29. července 2016 v 15:24 | Reagovat

:-D Mňa tak chceli dostať na stretávku zo strednej.... ani omylom :-D

11 Sugr Sugr | E-mail | Web | 29. července 2016 v 17:59 | Reagovat

Na srazy mě to nikdy moc neláká, každý se tam jen chlubí a chlubí... ???  :-P

12 Ella Ella | Web | 29. července 2016 v 18:00 | Reagovat

Žít každý den na plno a být co nejvíc zaměstnaná....jako bych četla své zápisky z deníčku. :) Tímhle se snažím také řídit, ne vždy to jde - ale život se tím dá naplnit a zkrásnit. Tu brigádu ti moc přeji! Též jsem ráda že tenhle rok žádnou nemám protože jak jsi psala - nejednají s mladšími úplně nejlépe. Já bych na sraz určitě šla, i když polovinu lidí bych vidět určitě nechtěla. :D

13 Susane S. Susane S. | Web | 30. července 2016 v 13:51 | Reagovat

Ze své první výplaty jsem měla taky obrovskou radost, potom už ty výdaje začali být větší než příjmy což už není tak příjemné. :D

14 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 30. července 2016 v 15:52 | Reagovat

Zdravím Tě,

tak to znám. I když jsem s někým, stejně se cítím sama. Většinou se mě nikdo nezeptá, jestli nechci někam zajít a já jsem to jednoduše vzdala. Dřív jsem se furt vyptávala. Třeba v osmé třídě jsem byla venku každý den, ale to se neptal nikdo, to už pro nás byla samozřejmost. Ale pak jak jsem o něj přišla, tak když jsem chtěla s kýmkoliv jít, tak jsem se musela zeptat a už mě to nebavilo. Teď jsem pár měsíců doma, to je super. Musím uznat, že ve čtvrtek jsem byla, ale to jsem si taky domluvila sama.

Ježíši, to je vážně skvělé. To je sen mít brigádu třeba v knihovně nebo knihkupectví, prostě jednoduše mezi knihami. To je parádička, článek o tom bych na sto procent ocenila. Každopádně je to pravda. Já na svou brigádu chodím od 15ti. Peníze krásné. Ale zametají se mnou, jak nevím s čím. Proto z toho nejsem unavení jen fyzicky. Asi je dobře, že sis počkala, ale já neměla na vybranou, protože jsem neměla vůbec nic. Neměla jsem co nosit, nic. Nemohla bych si nic splnit a můj život bych brala ještě hůř, než ho beru právě teď.

Jo, to znám. Minulý rok jsem vlastně v patnácti přišla poprvé do práce a počítala jsme s tím, že budu mít pořád ranní. A hle, za dva týdny práce jsem začala mít odpolední a někdy i dva týdny po sobě, protože mě neměl kam šoupnout, nevadí mi to, jen je to delší, protože máme jednu přestávku. Ale rozumím Ti.

S tím třídním srazem Ti také velice rozumím. Vlastně na konci června jsme měli sraz, v den vysvědčení. Vůbec se mi tam nechtělo, ale říkala jsem si, měsíce jen sedím doma a nic neprožívám. Nějaký ten reálný kontakt mi třeba neuškodí. Ale také se mi tam absolutně nechtělo, bála jsem se. Jelikož tam taky nemám dobré vzpomínky, především s učiteli, ale s žáky to není o mnoho lepší, o tom třeba někdy napíšu článek, abys byla v obraze, jestliže o to stojíš. Každopádně jsem šla a bylo to docela fajn. Bylo nás asi 9, z toho jedna odešla dřív a i tak celkově jsme se rozutekli každý jinak. Já měla jít hned následující den do práce, tak jsem se až tak dlouho nezdržovala. A bylo to fajn. Sice jsem se necítila svá, ale to téměř nikde ve společnosti tolika lidí. Ano, je to pro mě hodně.

Zase velice zajímavý a čtivý článek, ve kterým jsem se zase kousek viděla. Díky Ti za Tvoje krásné komentáře. Chtěla jsem Ti napsat na FanPage, abychom mohly být v kontaktu, ale bojím se, že tě budu otravovat, tak jsem Ti alespoň dala ‚To se mi líbí‘ na nějaké příspěvky, co tam máš. Měj krásný den.

S láskou, Lone Howler

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama