POVÍDKY, KTERÉ SE ZDE OBJEVUJÍ JSOU Z MÉ VLASTNÍ TVORBY! POKUD BY JE NĚKDO CHTĚL NĚKDE UVEŘEJNIT, TAK JEDINĚ S MÝM SOUHLASEM!

ZADEJTE MI NĚJAKÁ SLOVA A JÁ NAPÍŠU DRARRY DRABBLE!

TÉMATA - NAPIŠTE MI NĚJAKÉ! BABIČKA TATÍNEK

Děkuji za každý Váš komentář :)

# Pillowtalk 9 │ Přestavba pokoje. Kamarádi. Výsměch. Idiot. Odpočinek. Strach.

22. září 2016 v 19:19 | cincina |  ►►PILLOWTALK◄◄
Je čas na další Pillowtalk a já jsem ráda za to, že ho můžu psát a publikovat :)



První věc, o které bych chtěla mluvit je přestavba mého pokoje, na kterou se chystám :) Ještě nemám žádný termín, ani přesně nevím, kdy se to všechno odehraje, ale už pomalu začínám vyklízet a vyhazovat nepotřebné věci. Tvořím si nějaké místo, abych měla více úložného prostoru a aby ta přestavba potom byla snadnější :) Ale už teď mám jasnou představu o tom, jak bude můj pokoj vypadat a přesně i vím, jaký nábytek si koupím. Moc se na to těším! :) Původně jsem si říkala, jestli to má vlastně cenu, když za pár let se budu stěhovat pryč z domu, ale když jsem to probírala s mamkou, tak ta mi řekla, že přestavba pokoje vůbec není špatný nápad a že se do toho můžu pustit hned, protože to má a bude mít smysl :)

Trápí mě mí kamarádi. Vlastně ani nevím, zda je považovat za kamarády. Když nechci, aby mi někdo psal a otravoval mě, tak se vždycky najde někdo, kdo mi napíše. Buď si chce ten dotyčný postěžovat a nebo něco potřebuje. Já nemám náladu, tak odpovídám stručně. Na to konto se mě ptají, co mi je. A já odpovídám, že nic. Klasika. Ale když se třeba mám dobře a chci si s někým psát, nebo toho člověka vytáhnout ven, tak najednou nikdo nemá čas a nemůže. Jeden kamarád najednou jede do Prahy, jedna kamarádka má kurzy matiky, další má buď opar, nebo je nemocná... a upřímně? Už mě to vážně nebaví :) Nemám na to sílu, abych někomu psala, zajímala se o ně, ptala se jich, jestli někam nechtějí zajít... víte, jak by mě potěšilo, kdyby mi někdo sám od sebe napsal, jak se mám a jestli se s ním nechci vidět? :) Možná si někteří z vás vzpomenou na D. Toho ale do tohoto nepočítám, protože to je něco úplně jiného :) To je snad jediný člověk, který se o mě zajímá, poslouchá to, co říkám, v podstatě všechno, co řeknu, si pamatuje, směje se mým vtipům, myslí si, že jsem vtipná. Když potřebuju, vyslechne mě, podrží mě, rozesměje mě a myslí si, že mi vůbec nepomáhá :) Blázen :) Nebýt jeho, tak už tady nejsem.

Zase se mi v poslední době stává to, kvůli čemu jsem kdysi nechtěla vycházet z domu. Lidé na mě koukají a smějí se mi. Vždycky to tak bylo. Ano, jsem extravagantní (svým způsobem), nebo také dalo by se říct, že výstřední. Mám svůj styl, který mám ráda a líbí se mi. A tak si sakra říkám, že kdo jim na to dává právo? Kdo jim dává právo na to, aby se mi smáli? Aby se na mě lidé dívali skrz prsty? (Na pohledy lidí jsem sice zvyklá, ale přiznávám, že mi to někdy vadí). Oni jsou snad dokonalí? Ne! Nikdo není dokonalý a já nevidím důvod, proč by se mi někdo měl smát kvůli mému vzhledu. Taky na tom druhém člověku můžu najít nějakou chybu, nebo nedostatek a za to se mu smát. Ale nedělám to, protože nikdo není dokonalý a každý je svým způsobem krásný. Proč to tak nevidí všichni lidé? Někdy je mi z toho vážně zle.


Cítím se jako idiot. Mám pocit, že na mě každý kašle a že kdybych zhebla, tak že to všem bude jedno. Nevím, jestli mě to má děsit, nebo těšit. Nevím, jestli to udělat, nebo ne. Nevím nic. A to je možná ještě horší. Navenek dávám na odiv, že si můžu koupit a dovolit tohle a tamto, že se mám skvěle a všechno, ale uvnitř se cítím mrtvá. Zničená. Troska. Outsider.

Nedávno jsem si řekla, že kvůli mým bolestivým kolenům, si trochu odpočinu a tak jsem zůstala celý jeden den doma a relaxovala :) Začala jsem přemýšlet nad tím, kdy jsem vlastně byla takhle naposledy sama doma... a došlo mi, že to bylo snad někdy v červenci! :) Já nebyla doma celý jeden den přes měsíc! Což je u mě něco neskutečného, protože kdysi to bývalo úplně jinak :)

A poslední věcí je taková má momentální situace. Psychicky jsem se ještě nevyrovnala s tím, že mám po maturitě, že už nejsem student mé střední školy... a už vůbec nejsem připravená na to, abych nastoupila na novou školu, poznávala nové lidi, nové profesory, nové prostředí a nový systém, který má moje vysoká škola. Ne. Nejsem ani tak nervózní z poznávání nových lidí, jako spíš z té školy obecně. Děsí mě to. A je to hrozný pocit.

To je zatím vše. Snad jste se nenudili u těch mých žvástů a těším se na vaše komentáře! :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 crazyjull crazyjull | Web | 22. září 2016 v 20:39 | Reagovat

Ten druhý odstavec naprosto chápu a úplně to nenávidím.
Je mi strašně líto, že se ti lidé smějí. Přesně proto nenávidím lidi. :/

2 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 23. září 2016 v 6:39 | Reagovat

Nechápu to ... proč se ti lidé smějí? Promiň ale vybavil jsem si jak v Harry Potterovi Neville předstoupil před bubáka. Nechodíš v takovém klobouku nebo jo? Chce to pozitivní přístup a vše bude lepší i ti kamarádi. I když i á kdysi dávno to měl podobně, nakonec jsem se přestal zajímat já o ně a i oni o mě. A dnes? Dnes mi chybí ... Je chyba se lidem které máme rádi neozývat.

3 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 23. září 2016 v 16:05 | Reagovat

U odstavce o kamarádech jsem si připadala, jako bych to četla sama o sobě... Bohužel znám taky spoustu podobných lidí, kteří se považují za bůhví jaké přátele a přitom si člověka všimnou, jen když něco potřebují, případně, když se stane něco jim a potřebují si vylít srdce...
S tím smíchem mě to moc mrzí, dělají to pouze lidé, co nemají jak jinak naložit se svým životem a sami sobě v duchu vyčítají, že sami nejsou dostatečně odvážní. Dozfám, že někdy konečně pochopí...

4 E. E. | Web | 23. září 2016 v 16:07 | Reagovat

Kamarádi je kapitola sama o sobě. Já v poslední době vidím, že vlastně na mě záleží možná tak jenom jedné kamarádce a zbytek lidí buď něco potřebuje a nebo mě vezme do ''party'' v případě, že nemá s kým jít. Hezké, moc moc.
Co se týká lidí obecně, mě to štve, jak se někteří umí zachovat. Někdy bych jim s chutí dala facku.
Neboj se vysoký, určitě to bude celé v pohodě a rychle se přizpůsobíš a všemu si přivykneš.

5 Ella Ella | Web | 23. září 2016 v 17:47 | Reagovat

To o těch kamarádech je hrozné, já tohle prožívala dřív, teď už mám kolem sebe naštěstí (snad) ty pravé. Musíš odpočívat, relaxovat častěji, je vidět že jsi přetažená. Povrchnost ostatních lidí nesnáším. Mě zase vždy braly za namyšlenou a přitom jsem trpěla silnou sebenenávistí. To už trochu odbíhám od toho, co jsi psala, ale hlavně se kvůli ostatním neměň! :) Btw - článek ve kterém jsi mě zmínila jsem četla a málem mi vhrkly do očí slzy, krásné a moc děkuji! :)

6 Baryn Baryn | Web | 23. září 2016 v 18:44 | Reagovat

Přestavba pokoje je super, dáš pak fotky? :) My nedávno s přítelem taky rekonstruovali a hned se tu cítím víc jak doma. :D
Co se těch přátel týče, já nevím ... neděláš jim v podstatě to samý? Když si s tebou chtějí psát a ty je odmítneš a ještě ke všemu stručně nabručeně, proč by neměli oni právo odmítnout tebe, když dostaneš výjimečně náladu s nimi pokecat ..? Já to nemyslím jako urážku, prosím neber to tak, jen se nad tím zamýšlím ... a věřím, že je dost možné, že je jim líto, když s tebou nemůžou nic podniknout a třeba jednou zrovna do Prahy nebo se musí učit matiku, co ty víš ...? :)
Ke stylu ... lidi vždycky odsuzovali, co je jiné, takže pokud se chceš hodně lišit a vyčnívat, musíš se smířit jak s obdivem, tak kritikou. Já to tak měla taky, a to jsem byla jen průměrný gothic, co prostě začal chodit v černé ... ani jsem neměla nikde žádné bodce, tetování, piercing, nic ... ani jsem se moc nelíčila ... a byla jsem satanista a vyvrhel, to tak prostě je, lidi jsou divní.:D
Myslím, že novou školu zvládneš. Taky mě to nejdřív děsilo .. teď už mě ten systém jenom sere. Ne vážně, úplně jsem zapomněla, že existuje nějaký předběžný zápis na předměty, a tak se teď nemůžu zapsat na nic a musím čekat až na druhé kolo. Grr :D Ale třeba nebudeš takový tragéd jako já. ;)

7 Emo Emo | E-mail | Web | 23. září 2016 v 20:07 | Reagovat

Já pravé kamarády nikdy neměla. Jinak co se předělávání pokoje týče, taky ráda předělávám, někdy fakt hodně často :D a příští víkend plánuji další tentokrát možná už poslední :D

8 Silmarilli Silmarilli | Web | 24. září 2016 v 9:07 | Reagovat

Lidé dokážou být krutí,ale taky si myslím, že pokud chodíš oblékaná hodně extravagantně musíš na to být už zviklá ne?
Nejlepší podle mě je si takových lidí nevšímat... i když je to někdy těžké

9 Káčč Káčč | Web | 24. září 2016 v 10:08 | Reagovat

Naprosto tě chápu. Ať se ti v přestavbě pokojí daří a povede se Ti ;-)

10 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 24. září 2016 v 20:00 | Reagovat

kašli na to, čo si kto myslí o tvojom štýle, hlavne, že sa ty v tom cítiš dobre a aj tak nikdy každému nevyhovieš :-)

11 Allex Allex | E-mail | Web | 24. září 2016 v 21:02 | Reagovat

Přeji ať se přestavba povede podle představ! ;))
Určitě všechno zvládneš. :))

12 Cedor Cedor | E-mail | Web | 25. září 2016 v 10:34 | Reagovat

Ty si chceš předělat pokoj? 😃 že ses mi nezminila.  😃 musíš mi všecko povědět :D.

O tvých kamarádů, nekamarádů jsi mi už říkala a víš jaký na to mám názor a ten se nezměnil.

Nikdo se ti nemůže smát za to, jaká jsi bohužel to dělají všichni. Ne jen tobě imně. Ale nejlepší co můžeš udělat je to, že dáš najevo ze ti to je jedno  (i když není) dotyčný uvidí, že tě to nestve a přestane.

Tenhle pocit znám. Cítil jsem se stejně při nástupu na sš a pořád tam jezdím se svěřeným žaludkem  (někdy i ráno zvracim) a cítím se tam jako páté kolo u vozů. Ačkoliv tam jezdím docela rád tak svým způsobem i s odporem. Ale tvoji VŠ znám  (od sestry) a pokud  budeš mít nějaké profesory stejné tak ti budou ok. Spolužáci jistě taky a bude ti tam fajn :) věř mi :)

13 Kristýna Kristýna | Web | 25. září 2016 v 12:19 | Reagovat

Nejprve se chci omluvit, že jsem dlouho nekomentovala, ale nějak u mě nastala taková opět odpočinková chvíle, takže teď doženu restíky.

Přestavba pokoje je určitě důležitá, taky jsem jí podnikla v loňském roce, ale ještě mi chybí se zbavit stolu, u něhož jsem se učila, protože už jej přeci jenom nepotřebuji, abych ho měla v pokoji. A i když ještě pár let budeš u rodičů, tak přeci jenom to nebude špatné mít tam koutek, kam se ukryješ, když k nim přijdeš na návštěvu a budeš tak mít vždy místo u rodičů jasné... a zkrátka jde jenom o vnitřní pocit, že budeš vědět, že se máš kam vrátit a kde na tebe čeká místnost jenom pro tebe :-)

O svých kamarádech / nekamarádech... no je to asi normální, vždycky se najde člověk, co si prostě jenom potřebuje vylít srdíčko a prakticky se vůbec nezajímá, jak jsi na tom ty nebo nejsi. Je to hrozné a smutné, ale asi bych to nějak vesměs neřešila, takové lidi ve svém životě nepotřebuješ. Je to pěkné, když někdo napíše jako první a hned, jak se máš a co je nového, ale nejspíš asi to nezměníš, lidé jsou všeobecně sobečtí a jediné, co je zajímá je jejich prospěch. (Neukazuju tím na nikoho, ani na toho či onoho, jenom konstatuji fakt, který jsem vypozorovala ať už sledováním zpráv nebo čtení časopisu o historii. Je to fakt, který se podle mého nedá změnit.)

Tohle posmívání se ostatním jsem nikdy nechápala a nejspíš asi ani nepochopím. Vždycky jsem stála na té straně, jako to popisuješ ty a vzhledem k téhle zkušenosti se celkem bojím, až jednou budu mít děti, že si tím budou nejspíš procházet taky, protože ostatní děti jsou zlé... Ale snad se to umoudří a ostatní se nebudou chovat jako kusy stáda...

Taky jsem šla první den na vošku se staženým žaludkem, ale pak se to nějak uklidnilo a bylo to i celkem klidnější, tak jsem za to byla docela ráda a nakonec jsem tam potakala i celkem fajnové lidi. Věřím, že ten strach překonáš a bude to dobré :)

14 Broken girl Broken girl | Web | 25. září 2016 v 12:37 | Reagovat

S tou přestavbou pokoje jsem na tom úplně stejně - za dva roky bych chtěla odejít, tak jsem nevěděla, jestli se do toho pouštět nebo ne, ale nakonec jsem ráda, že se to bude předělávat ;) No, s těmi přáteli to mám stejně, akorát budu mít narozeniny a plánování oslavy tak, aby vůbec někdo přišel je nadlidský úkol, ale když řeknu, že žádná nebude, všichni jsou naštvaní ;)

15 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | 25. září 2016 v 12:38 | Reagovat

Prestavbu izby by som si aj ja maximálne užívala. Ale žiaľ, nikdy som nemala šťastie na vlastnú izbu, v ktorej by mohlo byť všetko podľa mojich predstáv. Najbližšie sa toho teda asi dočkám až vo vlastnom bývaní :D Takých ľudí mám vo svojom okolí aj ja. Ozvú sa len vtedy, keď sa potrebujú posťažovať alebo odo mňa niečo potrebujú. To ale nie sú praví kamaráti a preto sa ich snažím zo života selektovať. Podľa mňa fakt nezáleží na tom, aby mal človek veľa kamarátov. Radšej ich mať pár a mať istotu, že sa na nich môže človek spoľahnúť :) Inak neznášam ľudí, ktorí druhých súdia podľa vzhľadu a ktorí sa do druhých ustavične starajú. To, ako sa obliekam, čo nosím a ako sa prezentujem je predsa len moja vec, nikoho do toho nič nie je. A čo sa týka tých pocitov okolo vysokej školy... úplne to chápem. ja som momentálne v tretiaku na strednej, výška je pomerne ďaleko ale ja už sa toho teraz desím. Keď bude u mňa táto téma aktuálna, asi budem len jedno depresívne klbko nervov. Verím ale, že to u teba všetko dobre dopadne a držím ti palce, nech to všetko zvládneš :)

16 Sandra Sandra | Web | 25. září 2016 v 13:40 | Reagovat

ja by som si tak strašne rada nejak zrenovovala izbu:D! strašne ma baví robiť nejaké nové veci s izbou, niečo popresúvať, trocha upraviť..:D no žiaľ mám izbu so sestrou, priestoru veľa nemáme, takže moja snaha o niečo je na nič:D..
s týmto písaním mám rovnaké pocity.. proste, ja som vždy tá, ktorá niekomu píše a ak niekto napíše mne, tak to je fakt zázrak. mňa to stále nebaví, keď píšem prvá,mám pocit, akoby som sa vtierala a nechala si od druhých skákať po hlave. preto radšej na tom facebooku trávim menej času a venujem sa niečomu inému (napríklad instagramu, kde stalkujem barskoho:D)..
tých ľudí si absolútne nevšímaj, maj ich v paži:) nos to čo sa páči tebe a ak budeš počuť od druhých nejaké hlúpe reči, pošli ich do čerta:)
neboj sa,na novej škole to bude fajn, zvládneš to raz-dva!:)

17 ka ka | 26. září 2016 v 17:35 | Reagovat

k poslednímu odstavci, cítím to teď naprosto stejně..

18 Karin Petřeková Karin Petřeková | Web | 26. září 2016 v 17:35 | Reagovat

k poslednímu odstavci, cítím to teď naprosto stejně.. :/

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. září 2016 v 18:21 | Reagovat

Moc ráda bych také přestavovala, ale nejde to... :-(

20 Andey Andey | Web | 26. září 2016 v 20:24 | Reagovat

O přestavbě určitě napiš článek. Mě dostala dneska moje bývalá spolužačka ze základky. Tak rok jsme se neviděly a dneska mi napíše k svátku a pak měla takovou tu náladu, že si chtěla psát.
Kašli na ostatní lidi. Kdybych se měla ohlížet na to, že se na mě každý dívá, tak nevylezu na ulici, jelikož já nosím barevné džíny. A když říkám barevné, tak barevné - světle zelené, pruhované, puntíkaté, lososové, světle modré, béžové - už ani nevím jaké. No, a v těch si mě nelze nevšimnout.
Držím palce s novou školou. Určitě se ti tam bude dařit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama